A kdo radí bylinkářům?

Vlastnosti léčivých rostlin jsou popsány v řadě knih. Každý si tak může vybrat rostlinu, kterou potřebuje. Tyto vlastnosti nebyly většinou objeveny moderními výzkumy, ale jsou součástí starého vědění shromážděného během několika tisíciletí.

Jak naši dávní předkové účinky léčivých rostlin objevili? Vycházely jejich znalosti jen z empirických objevů nebo byly získány i jiným způsobem?

Obliba fytoterapie a aromaterapie u veřejnosti již několik let opět roste. Vděčíme za to řadě vědeckých prací, které byly na toto téma publikovány - precizním fotochemickým studiím, chromatografiím, spektrografiím či radiologickým zkouškám, které stále více potvrzují odůvodněnost tradičního vědění vycházejícího z pouhých zkušeností.

"Cítíme obdiv a pokoru, když dnes objevujeme prostřednictvím komplexních a náročných výzkumů a pokusů vyžadujících i složité technické přístroje, že naši předkové měli pravdu se svými četnými indikacemi a způsoby užití rostlin a jejich esencí. Obecně nemáme co dodat k tomu, co nám oni předali, a jen potvrzujeme a uznáváme, že měli pravdu."

Takto popisuje doktor Jean Valnet (1920-1995), často nazývaný doktor Příroda, současný stav věcí. Naši vzdálení předkové měli i bez našich vědeckých a technických znalostí velmi široké a hluboké vědění o účincích léčivých rostlin. A my jsme s našimi možnostmi objevili právě tak málo nových léčivých rostlin jako nových účinků rostlin dávno známých.

Nevyhnutelně se tedy nabízí otázka: jak první lidé objevili účinky léčivých rostlin? Empiricky - to je nejčastější odpověď.

Jistě, určité účinky mohly být objeveny pokusem nebo šťastnou náhodou, například když nemocný požil přesně tu bylinu, kterou potřeboval, v okamžiku, kdy se příslušná nemoc objevila. Ale takové vysvětlení má svá omezení. Není totiž možné objevit mnohostranné účinky určitých léčivých rostlin jen jedním způsobem. Jednak proto, že léčivé rostliny nejsou nutně požívány jako potrava (například díky své chuti), ale také proto, že jejich aktivní substance se často nacházejí v určité části rostliny a doba, kdy jsou tyto látky aktivní, je časově omezena (např. doba květu, podzim, kdy míza klesá zpátky do kořenů, ...).

Empirické metody tedy nestačily. Jak ukazují četné historické a náboženské zdroje, bylo vědění o účincích léčivých rostlin získáváno i prostřednictvím zvláštních schopností jako je například jasnovidnost a vnuknutí.

Jasnovidnost a léčivé rostliny

Hmota, kterou kolem sebe vnímáme pomocí našich pěti smyslů, není jedinou existující skutečností. Fyzické materiály, z nichž jsou složeny minerály a těla rostlin a zvířat, jsou oživovány, vedeny a řízeny jemnými těly - například astrálním tělem, jehož existenci prokázaly Kirlianovy fotografie. Tato jemná těla mají formu, vzezření a barvy odpovídající jejich charakteristickým rysům a jejich působení.

Někteří lidé jsou schopni tato jemná těla vidět, jsou to tzv. jasnovidní lidé. Člověk normálně nemůže vnímat skutečnost jinak než prostřednictvím smyslových orgánů svého fyzického těla. V případě jasnovidných osob jsou občas otevřeny oči jejich astrálního těla, což jim umožňuje vidět astrální těla bytostí a věcí, které je obklopují.

Například u člověka s nemocnými játry vidí, že astrální tělo tohoto orgánu už nemá normální formu, vzezření a barvu. Mezi rostlinami, se kterými se setkávají, mohou rovněž vidět rostlinu (či rostliny), jejíž astrální tělo má podobné znaky jako zdravá játra. Tím, že ji jasnovidný člověk doporučí nemocnému, umožní, aby tato rostlina dodala nemocným játrům sílu potřebnou pro jejich uzdravení.

Díky uzdravení, které tato rostlina umožnila, bude ona bylina znovu užívána dalšími osobami, které trpí stejnou nemocí, aniž by musel být znovu žádán o pomoc jasnovidný člověk.

Časem se používání této rostliny stane zvykem. Znalost jejích účinků na játra se bude předávat z generace na generaci a dostane se tak pomalu až k nám, a už si nikdo nevzpomene, jak byly její účinky objeveny.

Účinky léčivých rostlin mohly být poznány rovněž díky intuitivnímu cítění blízkému jasnovidectví. V tomto případě daná osoba jemné síly nevidí, ale cítí. V přítomnosti nemocného cítí tato osoba ve svém vlastním těle povahu negativního vyzařování nemocného orgánu druhého člověka.

Její extrémní citlivost jí umožňuje rovněž vycítit, která rostlina má moc napravit snížení tělesné nebo duševní schopnosti nemocného těla. Může tak doporučit léčivé rostliny, které umožní uzdravení nemocného.

Tyto schopnosti nejsou jen výsadou čarodějů, šamanů nebo léčitelů, kteří žili v dávné minulosti nebo v oblastech vzdálených vší civilizace, jak se často předpokládá. Jedná se o přirozenou schopnost, kterou mohou mít lidé žijící ve všech epochách a v jakémkoliv prostředí.

Velmi známým je případ jednoho lékaře, který žil v minulém století v Anglii. Přestože byl ve své době lékařskou kapacitou v oblasti patologie a bakteriologie, opustil svou praxi, aby mohl hledat systém uzdravování léčící prvotní příčiny nemoci, které začínají u ducha. Důvodem byly jeho negativní duševní stavy, které se dostavily po chybných rozhodnutích a měly neblahý vliv na jeho tělo. Nejprve se začal zabývat homeopatií a stal se praktikujícím lékařem velmi uznávaným i v této oblasti, a pak znovu opustil své dobré postavení s cílem najít, co hledal.

Hledání ho přivedlo k vytvoření léků na rostlinné bázi, které neléčily jen symptomy a fyzické potíže, ale rovněž jejich psychické příčiny. Tento lékař se jmenoval Edward Bach (1886-1936) a jeho metoda léčení pomocí květinových elixírů je dnes s velkým úspěchem používána v celém světě.

38 rostlin, které tvoří jeho sadu esencí - a které do té doby nebyly ve fytoterapii užívány - bylo objeveno díky jeho výjimečné schopnosti cítění, o níž můžeme číst v jeho životopisu:

"Během posledních týdnů strávených v Londýně a zvláště během několika týdnů strávených ve Walesu si Bach postupně uvědomil, že všechny jeho smysly se stále více bystří a zjemňují. Zpozoroval, že může cítit, vidět a slyšet věci, o kterých dosud nevěděl.

Svým jemně rozvinutým hmatem mohl cítit vibrace a energii vyzařované jakoukoli rostlinou, kterou chtěl vyzkoušet; a jeho tělo bylo na vibrace tak citlivé, že reagovalo okamžitě.

Když držel korunní plátek květu nebo květ rostliny ve své dlani nebo si je položil na jazyk, jeho tělo cítilo působení vlastností, které se v květu či v jeho korunním plátku skrývaly. Některé z nich měly na ducha a tělo posilující a revitalizující účinek, jiné vyvolávaly zvracení, horečku, vyrážku a jiné problémy.

Říkal, že ve své laboratoři má přístroje pro vykonávání práce, kterou nyní může dělat on sám, že je vybaven lépe než jakákoliv laboratoř, protože žádný z vědeckých přístrojů nemůže fungovat tak dobře nebo reagovat tak jemně jako nástroje, které dal Stvořitel člověku v jeho těle, totiž jeho smysly a intuice."¹

Personifikované síly přírody

"Hospodin stvořil léčivé byliny ze země a rozumný člověk se jich neodříká," můžeme se dočíst v Bibli (kniha Sírachovcova 38,4). Ve všech dobách byla jistě řada věřících připravena řídit se touto radou - ale jak mohli vědět, které rostliny užívat?

Mnoho křesťanů snadno připustí, že vědění o účincích léčivých rostlin mohli lidem předat andělé, i když svědectví o tom nejsou častá. Jen velmi málo křesťanů by však akceptovalo myšlenku, že tyto znalosti mohly být, jak dokládají četné texty, lidem předány jinými služebníky Stvořitele - personifikovanými silami přírody, jako jsou skřítkové, elfové nebo bohové dávných mytologií.

V mytologických písemnostech národů žijících po celém světě - textech, které považují za svaté - jsou taková líčení zaznamenána. Vzpomeňme např. Athéňany, kteří se od Athény naučili užívání olivovníku, od Afrodity užívání řebříčku obecného či od Herma použití česneku.

Pro bytosti přírody je předávání znalostí o rostlinách přirozenou a logickou věcí: jsou zodpovědní za růst rostlin, a tak vědí, jestli tyto rostliny mají léčivé vlastnosti.

Činili tak v minulosti a činí tak i v naší době. Začněme třeba vyprávěním, které se traduje z dávných dob v Tróji. Četní trojští válečníci onemocněli po zranění otrávenými šípy, jed bránil hojení ran. Ke Kasandře, dceři krále Pria, která měla jasnovidecké schopnosti, se přiblížil Asklepios, bůh lékařství. Řekl jí, jak pečovat o rány, které žádný v té době známý lék nebyl schopen vyléčit. Kasandra upadla do transu a odhalila svému okolí, co jí bylo předáno: "Asklépios mi ukazuje rostlinu. Musíte ji rozdrtit a s mízou ji nanést na rány; pak se lidé vyléčí. Ta rostlina absorbuje jed, proto je třeba obklady několikrát denně vyměnit a použité zábaly spálit. Lidé, kteří nejsou ranění, ale rovněž chřadnou, mají pít čaj uvařený z této rostliny."

Kasandra doprovázená dvěma ženami se pak vydala do lesa tuto rostlinu hledat. Všechny tři viděly zářící obrysy postavy. Byly slabé a průhledné, ale přesto bylo možné je rozeznat. "Asklépie!" zvolala nevědomky Kasandra, "přinášíš mi tu rostlinu?" Zářící obrysy postavy ukázaly na malou tmavě zelenou rostlinu s kadeřavými listy. Kasandra ji rychle utrhla a postava zmizela.

Francouzská lékařka Bernadette Poissonová, která studuje tradiční lékařství různých zemí třetího světa, potvrzuje, že komunikace mezi bytostmi přírody a člověkem existuje i dnes. Při zmínce o činnosti šamanů v Amazonii doktorka Poissonová uvádí: "Pro šamana jsou rostliny 'přáteli' a jak sám říká, zůstává spojen s duchem rostliny. Pije čaje z ní uvařené a rostlina ho učí, jak ji užívat a v jakých dávkách. Šaman říká, že je to rostlina, která ho všechno učí."

"Duch" rostliny, která učí šamana, je bytost starající se o rostlinu.

Zjevení o rostlinách

Hospodin stvořil léčivé byliny ze země a ukazuje lidem, které rostliny to jsou a jak je užívat. Dalším příkladem je příběh Hildegardy z Bingenu (1098-1179), benediktinské abatyše žijící v Německu ve 12. století. Její jméno se vedle Hippokrata, Galéna a Paracelsa pravidelně vyskytuje v dílech zabývajících se fytoterapií, a její návody k užívání léčivých rostlin byly a jsou stále uznávány.

Ve svých dvou knihách věnovaných rostlinám - "Physica" a "Causae et Curie" - dílech považovaných ve světě fytoterapie za významné práce o léčivých rostlinách, zmiňuje Hildegarda z Bingenu zhruba stovku nových rostlin, jejichž léčivé účinky byly až do té doby neznámé. Udává také více než 1 000 přesných receptů, jakým způsobem byliny užívat. Před čtyřiceti lety dva němečtí lékaři, Hertzka a Strehlow, ověřovali účinek jejích receptů. Výzkumy je přivedly ke konstatování, že předpisy jsou skutečně velmi efektivní, pokud se dávkování dodrží na gram přesně. Rozsáhlé znalosti v oboru léčivých rostlin, které Hildegardě de Bingen umožnily vyléčení řady nemocných, nejsou ale výsledkem dlouhé a namáhavé práce - toto vědění jí bylo dáno vnuknutím.

"Co nevidím, to nevím, protože nejsem učená," píše Hildegarda de Bingen. "Nenaučili mě číst. Co vím, to vidím a slyším při zjevení. Nepoužívám jiná slova, než ta, co slyším." To málo školního vzdělání, které bylo v té době poskytováno - navíc ženám - by jí stejně nedovolilo podniknout rozsáhlý výzkum léčivých bylin. Hildegarda byla jen málo vzdělaná, ale vnuknutím a viděním obdržela vědění, které postupně diktovala svému pomocníkovi. Znalosti, které tak předala, se zdaleka netýkají jen rostlin, ale také oblasti duchovní a hudební.

Pomoc shůry

Několik výše zmíněných příkladů nám ukazuje, že lidé nebyli nuceni odložit léčení různých nemocí a čekat, až se věda v 19. a 20. století dostatečně rozvine. Člověk není na zemi ponechán sám sobě, má pomoc shůry nejen v případě duchovních, ale i pozemských otázek, jako je léčba nemocných prostřednictvím léčivých rostlin.

Literatura:

¹ Nora Weeks, "Les découvertes médicinales d´Edward Bach médicin", Edition l´Or du temps, 1993

Zdroj: http://www.svetgralu.cz/clanky/A_kdo_rad%C3%AD_bylink%C3%A1%C5%99%C5%AFm%3F