Orientální příběh

Jeden muž hledal tajemství života. Doslechl se o jedné studnici, která zná prý všechna tajemství.

Poté co po dlouhém putování konečně zázračnou studnici našel, naklonil se nad ní a položil svou otázku. Z hloubky zazněla s ozvěnou odpověď: „Běž na křižovatku cest. Tam najdeš, co hledáš.“

Plný očekávání a naděje spěchal muž na nejbližší křižovatku cest a rozhlížel se, v čem by asi mohla být odpověď na jeho otázku. Ulice byla prázdná. Viděl tam pouze tři obchody:

Jeden s vzácnými dřevinami, druhý se zlatými, stříbrnými a měděnými dráty, třetí s různými kovovými částmi, o jejich významu muž neměl zdání. Nic, ale vůbec nic mu nepřipomínalo tajemství jeho života, po kterém toužil.

Zklamaný se vrátil zpět ke studnici a vyžadoval další vysvětlení. Z hlubin k němu zazněla ale už jen jedna věta: „Jednoho dne pochopíš“. Muž protestoval, zlobil se a křičel do studny, ale nic nebylo platné, slyšel pouze svou ozvěnu a nic víc.

Přesvědčen, že se nechal oklamat, vydal se opět na cestu. Po mnoha dobrodružstvích a různých zkušenostech pomalu zapomínal na onu studnici. Aby se uživil, přidal se k potulným muzikantům, naučil se hrát na různé nástroje a tím se živil.

Až jednou v noci, procházel se v měsíční záři zahradou, uslyšel prapodivnou melodii, která zněla tak kouzelně a tak půvabně, jak ještě nikdy neslyšel nějaký nástroj hrát. Sledoval zázračné tóny hudby a přišel k řece. Na druhém břehu uviděl ženu, která hrála na nástroj, který dosud neznal. Hudba a zvuk toho nástroje mu připadali tak kouzelné a v tu chvíli věděl, že našel svůj cíl. Ten nástroj byl Sitár. Byl ze vzácného dřeva, struny byly ze zlatých stříbrných a měděných drátů a kovaný byl různými kovovými díly, které držely struny a umožnily jeho ladění. A v ten okamžik si muž vzpomněl na studnici, křižovatku a tři obchody, jejichž význam tenkrát nepochopil. Nyní chápal poselství studnice. Sitár se stal jeho nástrojem a po dlouhých letech pilného studia hudby se stal mistrem. Pochopil, že vše je v nás v částech obsaženo, vše je nám dáno na cestu, záleží ale na nás, spojit jednotlivé části v celek. Dokud vidíme pouze jednotlivé části, nechápeme. Teprve když spojíme části v celek, integrujeme jednotlivé do celku, vznikne nová skutečnost, která je neviditelná, dokud vidíme pouze části.

Autor neznámý